Fatální selhání státu aneb proč nemáme rádi Romy

Starý vtip říká, jaká jsou nejhorší tři slova od Roma? Dobré ráno, sousede…  O nás Češích se říká, že jsme rasisté, že jsou Romové (cikáni) u nás diskriminovaní a jsou to také média, která nás o tom stále přesvědčují. Je tomu skutečně tak? Problém je myslím úplně někde jinde.

Romský problém je totiž zejména sociální, ne rasový.

Důvodů, proč většina Čechů a Moravanů nemá rádo Romy, je více. Hlavním důvodem je zcela nepochybně odlišný sociální model romské komunity a jejich životní styl, který většinovou společnost prostě obtěžuje. Je to ono obsazováního prostoru - obsazování parků, srocování se a celodenní debatování ve skupinkách na ulicích před domy atd. Narozdíl od většinové populace Romové veřejný prostor využívají, ale nemají k němu vztah, nepečují o něj - viz okolí romských domů a bytů - uvnitř naklizeno, ale co se děje venku je nezajímá.

Druhým důvodem je osobní nebo sdílená špatná zkušenost s konkrétními Romy - někdo byl okraden, zbit, bydlí v domě nebo ulici s romskou rodinou nebo rodinami atd. Opakovaně vykradený sklep, auto bez kol, bez rádia nebo "jen" občasný hluk v nočních hodinách, děti okupující chodbu domu a čárající po zdech nebo nepořádek člověka dvakrát nenadchnou. Sám jsem vyrostl na pražském Smíchově a do školy pak chodil i do Nuslí a mám s Romy bohaté zkušenosti. Tehdejší mocipáni udělali pod Nuselským mostem celkem vtipný pokus, do jedné budovy dali zvláštní školu a do druhého křídla téže budovy pak výběrovou jazykovou základku. Co se dělo před a po vyučování Vám asi nemusím vyprávět...

Tradované nebo osobní zážitky s Romy se prolínají a ve společnosti vzniká tak zvaná špatná pověst. Různí multi-kulti aktivisté tomu dali hanlivou nálepku generalizace a je nich prostě špatné generalizovat, házet všechny do jednoho pytle. Tím v podstatě i zaniká problém s Romy, je to problém jen s jednotlivci. Jen se už nesmí napsat, že těch jednotlivců je v romské komunitě tak 90-95%. Přitom generalizace je stará jako lidstvo samo. Je to prastarý mechanismus, kterým se v lidské společnosti sbíraly informace, zjednodušovaly se a vytvářely se obecné pravdy. Díky generalizaci se lidé bránili před nebezpečími. Na různých formách generalizace jsou postavené i pohádky. Samozřejmě, že každé zevšeobecnění je poplatné aktuálnímu poznání a tudíž není vždy správné (vlci jsou nebezpeční, žralok napadne vždy ..), ale co s tím. Romové mají tu nevýhodu, že jsou dobře vidět, jsou charakterističtí a každý si jich hned všimne. Není to ale primárně barva pleti, co lidem vadí.

Hlavní problém je v tom, že drtivá většina Romů patří ke sociálnímu dnu společnosti a tím nemyslím nic hanlivého. Jsou to prostě velmi chudí lidé s velmi mizerným vzděláním a kvalifikací, s nuzným příjmem (často jen dávky) a ještě horšími vyhlídkami. Jako každý jiný z této sociální skupiny obyvatel mají i Romové velmi těžkou startovací pozici, navíc stíženou jasnou vizuální identifikací tmavší pletí a charakteristickými rysy. V České republice prostě žije relativně velká skupina lidí, kteří jsou bez kvalifikace, se špatnými sociálními návyky, u nichž chybí motivace cokoliv měnit a v současném světě jsou v podstatě ztracení, dezorientovaní. Alkoholismus, hazard a půjčky jsou pak jen pokus o útěk z reality.

K tíži našeho státu je nutno říci, že s těmito lidmi - a Romové jsou jen součást té skupiny - neumí pracovat. Jedna rovina je represe státního aparátu a dodržování zákonů a pravidel. Zde stát selhává na celé čáře, dílem příliš liberálních zákonů, dílem nečinností a liknavostí úředníků. Je faktem, že dnešní stát pro velkou část těchto sociálně nepřizpůsobivých nepředstavuje hrozbu, autoritu. Stát totiž nedisponuje žádným trestem, který by tuto skupinu lidí citelně postihl. Jsou prostě tak hluboko, že hůř být nemůže. Je potřeba si uvědomit, že zde existuje skupina lidí, pro které je i vězení docela prima hotel s jídlem a teplem zadarmo. A pokud těmto lidem sáhneme jako součást trestu na dávky, jen se zvýší počet krádeží a loupeží v okolí. Když peníze nedostanou, tak si je vezmou. Trest, netrest. Musejí a chtějí přežít. Pokud budeme praktikovat pravdla tak, že každodenní krádež do 2000 Kč je pořád přestupek a drobnou kriminalitu postihnout nelze, tak se nehneme z místa.

Současně Romy (a jiné lidi na sociálním dně) státní aparát neumí motivovat a přimět k vlastní aktivitě. Malá část Romů, kteří si udělali školu a našli slušnou práci, svou komunitu okamžitě opouští. Stejně tak i většinová populace s niminechce logicky nic mít. Humanističtí aktivisté se snaží prosadit svou ideu začlenění romských rodin do většinové populace, ale odpor běžných lidí je logicky velký.Je to něco, co mne fascinuje - když někdo prosazuje myšlenku integrace Romů do většinové společnosti, už neříká, kde vezme ty stovky "bílých" dobrovolníků. Pokud jde o mne, já se tedy nehlásím. Byl bych i proti tomu, aby moje dítě chodilo do třídy s několika malými Romy - ne kvůli rase, ale dítě by se mělo ve škole především vzdělávat, ne pracovat na začlenění nějaké minority. Nechci, aby moje dítě někdo ve škole při výuce zdržoval.

Problém s Romy s v Čechách a na Moravě nezrodil jen tak. Je potřeba říci, že ti Romové, co v Čechách žili po staletí a v nějaké míře se naučili pohybovat v mantinelech daných společností, tihle "naši" Romové z 90ti % zahynuli za války v koncentrácích. Romové, kteří sem po válce přišli, jsou povětšinou z východního Slovenska. Přišli zejména proto, že je sem nalákala komunistická mašinerie - komunisté potřebovali dělníky do těžkého a chemického průmyslu. Bohužel, slovenští Romové mají sociální návyky všech balkánských Romů. Na Balkáně, a na Slovensku také, žijí totiž Romové mimo většinovou společnost, která s nimi v podstatě nekomunikuje. To jsou ty slumy a osady mimo civilizovaný svět, často na úrovni doby prvobytně pospolné. S těmito sociálními "dovednostmi" a zkušenostmi s většinovou populací přišli Romové do Čech.

Převrat v roce 1989 zastihl Romy naprosto nepřipravené a asi to byl i šok. Ten stát, který pro ně měl vždycky práci a pracovat je nutil, najednou nebyl. Velké fabriky se změnily nebo zanikly, přišly moderní stroje, nekvalifikované práce ubývalo. Navíc se o práci najednou prát, nic najednou nebylo zadarmo a snadné. Socialismem odkojení Romové tohle neuměli. Jejich vztah ke vzdělání je také specifický.

Zajímavá je paralela s jinou etnickou minoritou - Vietnamci. Ještě začátkem devadesátých let vysmívaná skupina stánkařů se v posledních letech stává pomalu respektovanou skupinou živnostníků s kamennými prodejnami. Jejich děti ve druhé a třetí generaci mluví plynně česky a studují prestižní školy. Vietnamci jsou jasný důkaz, že česká populace není otevřeně rasistická, jen mírně xenofobní a hodně konzervativní. Ale chtělo to dvacet let a na vietnamce už nikdo nenadává, naopak jsou lidé často rádi, že to je právě jejich obchod, který na menších městech představuje jedinou slušnou možnost nakoupit si čerstvé potraviny.

Nevraživost většinové populace k Romům ovlivňují ještě další, celkem zásadní faktory. Populace Romů se v jednotlivých Evropských zemích značně liší a jednotlivé země jsou v naprosto odlišných situacích. Na toleranci většinové populace mají totiž vliv proměnné jako HDP na hlavu v dané zemi, počet Romů k počtu většinové populace, hustota osídlení dané země a kvalita a benevolentnost sociálního systému. Jak je vidět z mapky, situace v jihovýchodní Evropě není právě růžová - ekonomicky slabý region s velmi silnou Romskou minoritou má co dělat. Ono ti američtí a bůhvíjací aktivisti nevědí, o čem mluví. Zajeďte se podívat do Bulharska, Srbska nebo Rumunska, startovací pozici těmto zemím nezávidím.

zdroj:  http://en.wikipedia.org/wiki/Romani_people_by_country

Řešení je podle mne jednoduché, ale je to běh na dlouhou trať. Romové potřebují jasný a čitelný systém cukru a biče. Systém je musí motivovat za vzdělání dětí - vyšší dávky za dítě absolvující ZŠ, ještě vyšší za SŠ a VŠ. Nějaké dávky dávat i těm Romům, co pracují a byli nezaměstnaní a jen postupně je ubírat. Vytvořit speciální nulté ročníky a malé školky v romských lokalitách. Vytvořit systém vzdělávání pro dospělé Romy a umožnit jim získat výuční list, profesi. A postupně omezovat sociální dávky a zároveň nastavit velmi striktní systém, který by potíral drobnou kriminalitu a ostatní prohřešky proti občanskému soužití (např. i opakovaná malá krádež v nějakém časovém úseku by měla být trestným činem).