Už nějaký rok se světem šíří protitabáková hysterie a řada států podlehla tlaku protitabákové lobby a začala svoje kuřáky nesmyslně šikanovat. Protikuřácké hnutí začalo v USA jako odpor proti neomalenému chování kuřáků - dříve tam platilo, že do toho, zda někdo kouří nebo ne nesměl kuřákovi nikdo mluvit. K tomu se přidal fenomén amerických žalob a pár set vyhraných milionů dolarů jako odškodné chudákům kuřákům, kteří nevěděli, do jakého neštěstí je ošklivé tabákové koncerny ženou a malér jménem hon na tabák byl na světě.
nikotin
Jako příležitostný a vášnivý kuřák doutníků musím říci, že mne křižácké tažení proti tabáku poměrně dost vadí. Doma nekouřím, se svým požitkem utíkám obvykle do hospody k pivu, za tepla také do přírody. Děsím se chvíle, kdy bych měl například v zimě trávit s doutníkem před hospodou dvě hodiny na mrazu.
Hlavním heslem protitabákové lobby je boj za zdraví nekuřáků. Přitom jde nejen o vymezení nekuřáckých zón, ale zejména o šikanu a zesměšňování kuřáků. V komunikaci a kampaních se používají jednostranné a zavádějící informace, tabák se prezentuje pomalu jako heroin. O positivních účincích tabáku na lidský organismus se snad ani mluvit nesmí - natožpak aby se otevřeně řeklo, proč lidi vlastně kouří a jak jim to pomáhá.
Tuto hru hrají s protitabákovou lobby i média. Dodnes si pamatuji na neuvěřitelný rozhovor, který vedla na Radiožurnálu s nějakou paní doktorkou Veronika Sedláčková. Tak jednostranný rozhovor, plný propagandy a zavádějících informací jsem dlouho nezažil. Moderátorka nezapochybovala ani na okamžik o absolutní pravdě té protitabákové dámy. Takových článků najdeme v médiích desítky.
Účinky tabáku na lidské zdraví jsou positivní i negativní
Jaký je tedy účinek požívání tabáku a co to kuřákům přináší? Účinnou látkou v tabáku je zejména nikotin. Účinek je v zásadě dvojí - nikotin má stimulační a uvolňující účinky. V první fázi působí nikotin stimulačně a pak přechází do fáze mírného útlumu. Při dlouhodobějším užívání pak dochází k posílení syntézy endorfinů (nicméně za cenu vzniku závislosti).
Nikotin zpočátku způsobuje rychlé uvolnění hormonu adrenalinu. Mezi jeho hlavní projevy patří zrychlený tep, zvýšený krevní tlak a rychlé, mělké dýchání. Adrenalin také řídí uvolnění glukózy do krevního oběhu. Kromě toho může zablokovat i tvorbu hormonu inzulínu, což znamená, že lidé jsou po užití nikotinu mírně hyperglykemičtí - tzn. v krvi kuřáka následně koluje více cukru než obvykle. Kromě toho užívání nikotinu zrychluje základní metabolickou výměnu. To znamená, že tělo spaluje daleko více kalorií než obvykle. To je důvod, proč kuřáci méně tloustnou a mají menší chuť k jídlu.
Celkový důsledek je tak trochu paradoxní: nikotin kuřáka v závislosti na množství a frekvenci užívání osvěžuje a uvolňuje zároveň. Tento dvoufázový účinek není neobvyklý: přestože jsou účinky nikotinu a etanolu v lidském těle rozdílné, podobný průběh, závislý na množství užívané látky, můžeme pozorovat i v případě požívání alkoholických nápojů. Pro uživatele je pak zcela zásadní kombinace těchto drog - není lepší relaxace než cigárko s pivem, případně s kávou či dokonce kakaem. Když se potkají dva sobi, tak se radost násobí.
Zejména u méně častých forem požívání tabáku jde také o smyslový zážitek z tabáku - u dýmky, doutníku, ale i žvýkacího tabáku jde konzumentovi zejména o vůni a chuť a zážitek z dobrého doutníku se dá plně srovnat s kvalitním vínem, kávou nebo čajem. Konzumace tabáku, chcete-li kouření, je prostě také kulturní záležitost a pro kuřáka nepochybně patří např. k příjemně strávenému večeru. Je to degustace se vším všudy a obyčejná lidská radost z toho, že nám chutná, také asi prodlužuje život.
Při diskusi o vlivu tabáku (kouření) na lidské zdraví bychom se měli zastavit u slova zdraví. Protože zdraví má nepochybně složku fyzickou i psychickou. Tabák zcela jistě škodí dýchacímu aparátu, na druhou stranu významně pomáhá psychice kuřáka a jeho duševní hygieně. Je otázka, kdy převažují positiva a kdy už droga škodí. Problém je samozřejmě v míře, ve které člověk tabák konzumuje. Ale je asi lepší si dát cigárko, než si načnout nové platíčko antidepresiv.
Nově se zkoumá kladný vliv tabáku na menší výskyt Alzheimerovy a Parkinsonovy nemoci u kuřáků. Zdá se, že tabák má v tomto ohledu podobný účinek jako marihuana.
Problém tedy není ani tak v tabáku jako takovém, jako v jeho nadužívání či zneužívání. Pokud je něčeho moc, je toho příliš. Tabák není výjimkou.
Podrobné informace o tabáku a Je nikotin jed, nebo lék?
Není tabák jako tabák
Jako kuřák doutníků a dámky musím říci, že jeden z omylů boje proti tabáku je cílení kampaní proti kuřákům cigaret. Je samozřejmě pravda, že většina uživatelů kouří cigarety a mezi nimi je i nejvíce závislých. Na druhou stranu je ale nutné říci, že menšina kuřáků dýmek a doutníků je tímto značně poškozována. Kouření jiných forem tabáku než jsou cigarety má totiž svoje specifika a to celkem zásadní.
Kuřáci dýmek a doutníků kouří celkově méně často, zpravidla jako součást rituálu. Osobně si dám doutník jako odměnu, jednou, maximálně dvakrát do týdne - při setkání s přáteli u piva nebo na procházce v lese. Nejde zde zpravidla o závislost, ale o součást hospodské kultury, dát si pivo a doutník.
Doutník nebo dýmka je charakteristická délkou konzumace - kvalitní pokouření představuje hodinu až dvě poctivé práce. Při vyhánění kuřáků před hospodu by toto měli mít všichni ti antikuřáci na paměti. S doutníkem nebo dýmkou se prostě postavit na ulici před hospodu na dvě hodiny nejde, alespoň ne v zimě.
Doutníkový i dýmkový tabák je také o něco zdravější než cigaretový. Narozdíl od cigaret doutníkový i dýmkový tabák neobsahuje složku zajišťující samohoření tabáku (ledek); díky tomu má tento víceméně přírodní tabák asi o 100-150° C menší teplotu hoření, což se projevuje o něco "zdravějším" složením kouře. Doutníkový i dýmkový kouř se také nešlukuje do plic.
Uživatel není automaticky závislý
Diskutabilní je to také se závislostí kuřáků. Za závislého lze považovat takového, který pravidelně (každodenně) vykouří alespoň 10 cigaret. To, zda je člověk závislý na nikotinu, zjistíme 2 klíčovými otázkami: a) kolik cigaret denně vykouří, b) jak brzy ráno po probuzení si musí zapálit (Fagerströmův test nikotinové závislosti). Většina protitabákových bojovníků (včetně lékařů) používá tvrzení, že v podstatě všichni kuřáci jsou závislí. Přitom je řada příležitostných nebo nárazových kuřáků cigaret. U kuřáků dýmek a doutníků snad nejde mluvit o závislosti vůbec.
Zákazy kouření v restauracích a nekuřácké kóje na letištích
Úřední zákazy kouření v restauracích jsou myslím úplná pitomost. Jednak neřeší jiné formy tabáku než jsou cigarety, jednak vyhánějí kuřáky v zimě nesmyslně na mráz.
Zakazovat kouření ve venkovských hospodách a městských výčepech a pivnicích je myslím úplně mimo mísu, na druhou stranu chápu nekuřácké prostory v restauracích. Rád si zajdu i do nekuřácké restaurace na oběd či večeři, s tím, že ale chci mít možnost dát si pivo a cigáro v normální hospodě. Vrcholem jsou pak prosklené kuřácké kóje na letištích, kde jsou kuřáci vystaveni jako na pranýři. Přitom na většině letišť by šlo udělat venkovní kuřáckou terasu nebo jiný, pro kuřáky příjemný prostor. Zde nejde ale už o ochranu nekuřáků, jako o nesmyslnou a plánovanou agresi vůči kuřákům.
Problém s kouřem, který nekuřáky určitě otravuje, lze vyřešit nejen odděleným prostorem pro nekuřáky, ale i instalací výkonné vzduchotechniky. Znám v Praze několik hospod, kde se kouří a přitom u vedlejšího stolu nic necítí. Kouř jde totiž rovnou nahoru do digestoře.
Tlak militantních nekuřáků na to, aby všechny hospody a restaurace byly nekuřácké, mi přijde stejně nesmyslný, jako by někdo chtěl prosadit, aby všechny restaurace v ČR byly vegetariánské. Až bude kouření zakázáno, budeme zakládat kuřácké členské kluby s prodejem točeného piva? Proč chce někdo šikanovat 40% obyvatel země? A kde je právo restauratéra si určit, jaký chce provozovat podnik?
Je zarážející, že se kuřáctví řeší zákazem, namísto toho, aby zákonodárci nějak motivovali restauratéry ke zřízení nekuřáckého podniku (nebo jeho části), třeba daňovým bonusem. Pokud je tu silná poptávka po nekuřáckých podnicích, trh to jistě rychle vyřeší.
Reálná škodlivost tabákového kouře a pasivní kouření
Odpůrci argumentují zdravotními následky, ale zdá se mi, že většině vadí spíše to, že jim po návštěvě hospody smrdí svetr. Záměna námitek "dýchám jedovatý kouř" a "tabákový kouř mi smrdí" je dost častá a je to v podstatě docela podlá manipulace.
Argument pasivního kuřáctví snad platí v hodně zakouřené hospodě nebo třeba v zakouřené kanceláři, ale v případě autobusové zastávky nebo vlakového nádraží mi přijde tenhle argument jako totálně ujetý. Kuřák na konci peronu vadí, ale smrdící dieselová lokomotiva či neseřízená Karosa nevadí. Pár metrů od kuřáka je totiž kouř už tak naředěný, že jeho škodlivý vliv je zanedbatelný. Aby bylo jasno, neschvaluji kouření na zastávkách, ale vadí mi hysterie, s jakou se ty zákazy prosazují - místo toho, aby se apelovalo na kuřáky, aby se chovali ohleduplněji.
Kuřáci asi nekuřákům nevoní, ale ruku na srdce - kolik lidí třeba v MHD nebo v supermarketu nevoní, třeba jen proto, že neznají deodorant nebo se prostě každý den nekoupou? Ohrožuje to ostatní na zdraví? Nebo je to jen nepříjemné? A je fakt, že někdo nevoní, důvodem k zákazům?
Danění tabáku a zvýšené náklady na zdravotní péči
Docela úsměvná by byla ekonomická stránka boje proti kouření, kdyby nešlo o tolik peněz. Jakkoliv se argumentuje tím, že stát musí danit tabák, aby se zvýšila cena a zamezilo se tak vyšším nákladům na zdravotní péči o kuřáky, ve skutečnosti ze spotřební daně nejde ani koruna na zdravotní péči a z výnosu za tabák se látá státní rozpočet.
Řešením by přitom byla individuáoní zdravotní pojistka, pokud by se podařila udělat rozumná zdravotní reforma. V rámci individuálního zdravotního účtu by se dal zohlednit zdravotní stav pojištěnce, jeho životospráva, kouření, alkoholismus a jiné závislosti, na druhou stranu pak sportování a péče o vlastní zdraví. Pojistka by pak obsahovala jakorizikový malus za kouření nebo další rizikové chování.
Za zmínku stojí také často zmiňovaný fakt, že kuřáci mají nejen vyšší náklady na zdravotní péči, ale jsou také častěji nemocní, tedy odvádějí méně daní. Nikdo ale už nezjišťoval, jestli náhodou kuřáci nemají v průměru o něco vyšší produktivitu práce. Znám řadu lidí, kteří sice chodí na kuřácké přestávky, ale na druhou stranu nestráví čas na obědě.
Militantní nekuřáci a "normální je nekouřit"
Kapitolou samou o sobě jsou různé protikuřácké poradny a ligy. tyto skupiny většinou vedou lékaři, kteří lékařský diplom používají jako zástěrku pro svůj protikuřácký fanatismus. Řada z nich snad už ani nedokáže najít rozdíl mezi kuřákem konzumentem a závislým pacientem. Klasickou ukázkou jsou například mediální výstupy primáře Nešpora, osobně jsem neměl tu čest.
Tato protikuřácká lobby přišla s neskutečným heslem "normální je nekouřit". Na první pohled to vypadá v pořádku. Když si ale uvědomíte, jaké závislosti ve společnosti bují, musí vám přijít vypíchnutí tabáku z toho eldoráda zlozvyků směšné a zbytečné.
Normální je totiž také nepřejídat se uzeninami a sladkostmi, nečučet každej večer na bednu, nefurtovat se zbytečně práškama, neopíjet se, nejezdit všude autem, jít se občas projít do přírody a nepřepínat se v práci.
Současný systém klade na člověka přemrštěné nároky, zároveň mu ale diktuje, které berličky si vzít smí a které ne. Celý ten boj proti kouření mi přijde na hlavu postavený. Nebuďme jako ovce a nechytejme se na každou návnadu, kterou nám protitabáková lobby přichystá.
Daleko lepší řešení je myslím větší oboustranná tolerance a ohleduplnost - nejen ze strany kuřáků, ale také ze strany nekuřáků. Dohoda je jasná: nebudu kouřit tam, kde se to ode mne nečeká, na druhou stranu mi bude umožněno kouřit na místech tomu určených. Hospoda je jedním z nich. Díky za pochopení.
