Léto budiž pochváleno

Konečně se po dlouhé zimě udělalo pořádně teplo a sluníčko ohřívá vymrzlou duši i tělo. Zimu mám rád, ale tahle byla nějak nepříjemně dlouhá a tuhá. Už se vytáhly ze země cibulky, které přinesly voňavé květy, následně rozkvetly sady a na zahradě se nám konečně připravují i ospalé pivoňky. Ta vůně, kombinace všech možných květin, bouřky, čerstvé trávy a bůhvíčeho ještě. U Chanelů se mají ještě co učit.

Sluníčko poručilo i hostinským otevřít pivní zahrádky. Nádherná příležitost zastavit se po procházce na jedno, když už tam někdo známej sedí. Sálavé teplo napravuje zkřehlé kosti, pivo jako křen léčí vnitřek a duši. Není třeba dlouze hovořit, stačí jen vnímat tu pohodu všemi póry a občas mimoděk vydechnout větu.

Příroda se probudila u našich dívek a žen a donutila je shodit zimní srst v podobě různých kabátů a péřovek a předvést se zase jen nalehko v krepdešínu, jak o tom zpívá Nohavica. Všechno se to pod látkou vlní a my pitomci odvyklí po půlroce půstu jsme úplně paf, stejně jako utěrkáři zírající na zájezd Evropanek.  Ale jak ukázal průzkum z nedávné doby, zírání je zdravé a prodlužuje nám chlapům život.

A tak si odpoledne jako ti čmeláci vlezeme na zahrádku, sosáme šťávičku, bzučíme, čucháme vůně přírody a mlsně čučíme na všechna ta lákadla a zázraky, co se mihnou kolem. I´m lovin´it.